Poslední týden školního roku jsme vysvobodili chlapce ze školních lavic a díky spolupráci s pražskou Duklou jsme se mohli vydat na jeden z největších a nejznámějších turnajů pro mládež do španělského města Granollers.
Odjížděli jsme v úterý odpoledne a po 22h jsme dorazili do místa turnaje, kde nás první den čekalo zahájení turnaje, které se odehrálo na náměstí. Zde byly španělskými reprezentanty představeny všechny zúčastněné země, kterých se sešlo na 17. Největší zastoupení měli domácí a týmy z Norska, naopak nejvzdálenější týmy byli z Ruska, Brazílie, Nigerie, Korey či Kanady. Poté následoval průvod městem za rytmu katalánských bubeníků. Pomalu jsme dorazili až k paláci sportu, který hostil v roce 1992 olympiádu. Hala se postupně zaplnila až po strop. Tam byl turnaj oficiálně zahájen, pyramidou z lidských těl, což je místní velmi populární zábava, na kterou vystoupali nejmenší členové a turnaj oficiálně zahájili. Na místě turnaj zahájila exhibice starších žáků Korey a týmu Moskvy.
 |
| Sestava Hrstka, Rubín, Horáček, Špulák, Žižka, Tomášek, Pudil, Roubíček, Veselý, Honc, Pazdera, Kaňkovský, Hájek |
Druhý den pobytu a první hrací den nás čekal zápas až večer, proto jsme šli fandit mladšímu i staršímu dorostu Dukly, kde máme naše odchovance, tím jsme zaplácli celé dopoledne a poté jsme vyrazili k moři, u kterého se děti vyřádily, pak už jsme museli odjet na náš vrchol dne. Hned první zápas jsme měli odehrát na hřišti, které bylo vytvořeno na náměstí. Bohužel v průběhu dne se přehnala bouřka a náš zápas byl přesunut do haly.
První zápas pro nás připravil mnoho překvapení. Největší spočívalo v rozměrech hřiště, které bylo výrazně zmenšeno a hrálo se 5+1 místo tradičního systému 6+1. Náš soupeř byl z Madridu a konkrétně to byl tým Corazonis. My jsme tušili, že soupeř bude hrát osobní obranu, což se potvrdilo, ale naši kluci na to byli připraveni, protože poslední měsíc jsme se věnovali nácviku hry právě na tuto obranu. V průběhu utkání jsme si vytvořili pohodlný náskok a nechali hrát převážně méně zkušené kluky, kteří dokázali vedení neustále navyšovat až na konečných 28:13.
HC Dukla Praha - Corazonis Madrid 28:13 /15:7/
Druhý den nás čekal jeden z mnoha celků z místního města a už podle výsledků z předchozích zápasů jsme tušili, že se bude jednat o nejslabší tým skupiny. Proto jsme vytvořili tři lajny hráčů, kteří se pravidelně střídali na výše zmíněném náměstí. Poločasové skóre 11:4 nám dodalo klid, a tak jsme ve druhé půli dokráčeli k pohodlné výhře 21:9.
BM. Granollers-Viana - HC Dukla Praha 9:21 /4:11/
Výsledkem prvních dvou dní bylo, že se všichni hráči gólově prosadili a také tušení, že lehké zápasy pro nás končí. S tímto vědomím jsme odjeli vlakem na celé odpoledne do Barcelony a večer čekala kluky diskotéka. Třetí den a turnaj se rozjel naplno, v plánu jsme měli tři zápasy.
Hned první měl být největší zkouškou, protože nás čekal tým H. ST. Esteve, který se vloni probojoval do semifinále. Od začátku zápasu jsme tahali za kratší konec, přesto jsme o poločas prohrávali jen o gól. V poločasové pauze jsem věřil, že výkon zlepšíme a soupeře porazíme, ale opak byl pravdou a po špatném začátku druhé půle jsme pochopili, že tentokrát to na vítězství jen těžko dotáhneme, a tak dostali příležitost všichni z lavičky a byl to první zápas, kdy se začalo ukazovat, že proti nejlepším soupeřům budeme mít problémy s vyrovnaností kádru.
H. ST. Esteve - HC Dukla Praha 28:18 /13:12/
Prohra 28:18 nás odsoudila k bojům maximálně o druhé místo ve skupině. Před druhým zápasem třetího hracího dne bylo jasné, že pokud si chceme pojistit postup alespoň z třetího místa, musíme vyhrát proti týmu Vilamajor.
Opět jsem se rozhodl zvolit taktiku, že kádr rozdělíme na lajny a všichni dostanou stejně šancí. Bohužel hra v první polovině byla dost tristní a poločasový výsledek 10:10 si zasloužil důraznější proslov k hráčům, a proto jsem do druhé půle musel postavit ty hráče, kteří se jevili nejlépe. Hra se otočila o 180 stupňů a najednou jsme v druhé půli naprosto dominovali, a tak jsme po chvilce opět mohli dát šanci všem a najednou i hráči z lavičky dokázali soupeře přehrávat. Výsledkem byla výhra 29:18 a jistota postupu do další fáze.
HC Dukla Praha - H. Vilamajor 29:18 /10:10/
Před posledním zápasem by se tedy mohlo zdát, že se hraje jen o nasazení do osmifinále, protože vítězství ve skupině bylo ztraceno a tím i přímý postup do čtvrtfinále. Jenže my jsme si chtěli zvednout sebevědomí výhrou nad týmem, který se jevil velmi kvalitně. Utkání s týmem Bordils se pro nás vyvíjelo velmi dobře a postupně jsme si budovali náskok, který se neustále držel v rozmezí 3-5 branek a výhra 22:17 nás poslala na druhé místo.
HC Dukla Praha - H. Bordils 22:17 /11:8/
Po celou základní skupinu jsem byl příjemně překvapen přístupem a nasazením celého týmu. Když se vrátím do období Velikonoc, kdy hráči předváděli výkony totálně bez zájmu, pak velké zlepšení v průběhu jarní části soutěže a teď přišel turnaj, kdy bylo vše o další desítky procent lepší. Chlapci spolu po celý pobyt žili jako tým, bez vlivu telefonů, tabletů atd., si to prostě užívali a vytvářeli partu tempem, jako se to nedařilo za celý rok.
Den poslední a nás čekalo osmifinále, upřímně jsme si věřili, že bychom ještě tenhle zápas mohli vyhrát proti BM. Villaviciosa, který postupoval ze třetího místa skupiny D, přestože už postup ze skupiny, jsme brali jako úspěch, výrazně dál jsme nemysleli. Kvalita soupeře nás až překvapila, obzvláště jeden hráč vynikal a s naší obranou si dělal, co si zamanul, naštěstí náš útok kolektivním pojetím dokázal odpovídat a zápas se změnil v přestřelku, kde za 2x15 minut padlo 65 branek. My jsme v prvních minutách ztráceli až tři branky, ale do poločasu jsme otočili na +2, a pak jsme toto vedení udržovali až do konce. Konečný výsledek 34:31 a celý tým vybouchl nadšením. Užili jsme si pár minut euforie, ale já jsem věděl, že se tým musí začít soustředit dál, jinak jsme bez šance.
HC Dukla Praha - BM. Villaviciosa 34:31 /17:15/
Dvě hodiny pauzy a čekalo nás čtvrtfinále proti týmu, který v turnaji zatím jen vítězil, a tak postoupil z prvního místa ze skupiny C. V průběhu přípravy na zápas bylo z družstva cítit odhodlání a sebevědomí, že by to ještě nemusela být konečná. Před začátkem zápasu se okolí hřiště zaplnilo horkokrevnými španělskými fanoušky a ti byli od prvních minut dost hlasití. Zápas se hrál ve velké vřavě a soupeř do něj vkročil o chloupek líp, ale hráči si evidentně vzali k srdci předzápasovou poradu, že nemají panikařit, když budou prohrávat o pár branek, protože při počtech branek, na které se na turnaji vyhrávalo, se dalo otočit téměř vše, a těsně před poločasem jsme se ujali vedení o jednu branku. Úvod druhé půle byl snový a za pár minut jsme byli +6 branek. V tu chvíli jsem myslel na další zápasy a začal jsem šetřit klíčové hráče, ale soupeř zápas nezabalil, dal nejlepšího hráče do branky a ten pochytal vše a ještě chodil do útoku a dařilo se mu skórovat ze všech pozic. Během pár minut se náskok rozplynul a my museli opět vyslat do boje klíčové hráče. Vedli jsme o 2 a soupeř v euforii hnaný úžasnými fanoušky, se stále přibližoval a začínala poslední minuta, my neproměnili a soupeř dává gól. My v útoku lacinou chybou dáváme soupeři míč a šanci na vyrovnání 15 s před koncem. Do toho hrajeme v oslabení, naštěstí se nám daří přerušit akci soupeře a míč je daleko od místa přestupku, než se ho tam podařilo dopravit, rozhodčí píská konec. To znamená, že soupeř bude mít možnost posledního volného hodu a tím poslat zápas do prodloužení. Míč si bere nejlepší střelec soupeře, který odehrál neskutečný konec utkání a proti němu zeď z našich hráčů, kteří byli o hlavu menší. Na lavičce by se v klucích i nás krve nedořezal, hráč střílí a Adam Špulák v brance se stává hrdinou okamžiku. Hráči vbíhají na hřiště a užívají si asi nejemotivnější chvíle v kariéře. Po "nervydrásajícím" zápase hráči soupeře přichází a přejí nám štěstí do dalších bojů, fanoušci soupeře nás vyprovází potleskem. Nás čekala zase úloha psychologů a připravení hráčů na semifinále.
H. Cardedeu - HC Dukla Praha 26:27 /12:13/
V průběhu oběda před semifinále jsme se dozvěděli, že oba dorosty Dukly, se kterými jsme na turnaji byli, právě vypadli a přijedou nás podpořit. Zároveň se obědy konaly v hlavní hale a právě se odehrávalo finále mladších žákyň a při pomyšlení, že jsme jen krůček od toho si zahrát v tomto stánku, mi při odchodu naskakovala husí kůže. Náš semifinálový soupeř tým Sanses byl ze skupiny A a jeho výsledky budili respekt, ve skupině skončil se skóre +77 branek v pohodě první a ve čtvrtfinále rozhodl už v první půlce, když vedl o 8 branek nad naším soupeřem ze skupiny týmem Bordils, který korigoval, až když tým Sanses nasadil lavičku. Před zápasem se zase seskupili fanoušci Sanses a tentokrát i spousta našich fanoušků z řad dorostu. Úvod utkání byl velmi nervózní a emoce tryskali na všechny strany a vše bylo umocněné tím, že dorostenci několikrát upozorňovali na nepřipisování branek na náš účet. Zápas byl kvůli tomu dvakrát přerušen, bohužel jsme se nápravy nedomohli. Tým soupeře v tu dobu vedl o dva, ale možná právě to byla ta situace, která nám dodala ještě více motivace. Dorostenci výrazně přidali na fandění a chlapci se prali za obrovskou příležitost. V poločase prohráváme o gól, a už tak strhující vývoj nabírá na obrátkách, když v druhé půlce krůček po krůčku přebíráme vedení. Ve druhé půli jsme neustále vedli, ale ne o víc jak 3 branky a vzhledem k tomu, že nikde nebyla oficiální časomíra, čas měřil jen rozhodčí a my si ho hlídali na našich stopkách a naše stopky byli asi tak o 90 s víc vepředu než stopky rozhodčího, tak poslední minuty byli opravdu nekonečné, naštěstí naši borci neřešili žádné okolní vlivy a bojovali do posledních sil a nedali soupeři šanci vyrovnat. V poslední minutě už jsme začínali tušit, že to vyjde. Radost ve tváři kluků byla nepopsatelná a emoce, které zažívali, by jen stěží mohli zažít nebýt spolupráce s Duklou, bez které bychom už asi užívali prázdnin, protože finančně jsou pro nás takovéto turnaje nedosažitelné. Vítězství 32:30 a zasloužené ovace dorostu i opět uznalý potlesk soupeře, pak už jen společné zapění vítězného pokřiku a příprava na finále.
Sanses - HC Dukla Praha 30:32 /18:17/
Finále pro nás bylo neskutečným úspěchem a vůbec jsme netušili, co to s týmem udělá. Příprava na zápas nebyla jednoduchá a bylo těžké nastavit kluky opět do toho vítězného módu. Pro všechny hráče včetně nás jako trenérů to byl zápas, který jsme ještě neabsolvovali v hale pro 6000 diváků, před zápasem byli hráči odvedeni do zákulisí, počkali než svojí show předvedou roztleskávačky a poté vybíhali z mlhy kordónem, který jim vytvořili roztleskávačky, následovalo představení každého hráče a mohlo se začít. Nutné je ještě představit našeho finálového soupeře, byl jím domácí tým BM. Granollers. Tento tým prošel až do finále bez zaváhání a ještě cestou rozdával pěkné debakly v průměru o 20 branek, pak se jeho cesta málem zasekla v semifinále, když jen o gól a s ohromnou porcí štěstí, když poslední minutu vyhráli, o tři branky porazili naše soupeře ze skupiny St. Esteve. Celý klub BM. Granollers je španělský velkoklub, který letos skončil v lize na 3. místě a zajistil si tím postup do Ligy Mistrů, z toho všeho vyplývá, že jeho podmínky pro práci jsou asi úplně jiné než možnosti našeho klubu, který funguje ve městě, kde není ani hala na házenou.
Vstup do zápasu nám ukázal, že s kluky celé finále dost zamávalo a najednou byli jako vyměnění, nohy jim nefungovaly, přihrávky byly zbrklé a střelba nepřesná, fyzické i psychické síly došly a na druhé straně soupeř, který trestal každé zaváhání. Během pár minut bylo finále rozhodnuté, oba týmy na to zareagovaly stejně a nechali hrát všechny hráče, aby si každý přičuchl k takovému zápasu. Nám se nakonec podařilo vstřelit několik hezkých branek, které jen korigovali jasné a zasloužené vítězství domácích. Výsledkem byla prohra 23:8, ale zklamání v hráčích přetrvalo jen chvilku, když jsme si je svolali a mohutně jim poděkovali za výkony, které po celý turnaj předváděli, tak už se na tvářích začali objevovat úsměvy.
HC Dukla Praha - BM. Granollers 8:23 /2:13/
Chlapcům patří obrovské dík, za reprezentaci ať už Dukly, v jejichž barvách turnaj odehráli nebo Mělníka odkud všichni vědí, že ten tým je. Tento turnaj byl první, který odehrál ročník 2002 po odchodu ročníku 2001 do kategorie starších žáků a hned potvrdil, že tento ročník je u nás nebývale silný a cíle, které jsme pro něj vytyčili, v podobě umístění v TOP 6 v ČR v kategorii starších žáků by nemuseli být nerealizovatelné. Za předpokladu, že chlapci budou dál tvrdě pracovat a vydrží neustále zvyšování nároků, které porostou s každou další sezónou. Děkuji všem chlapcům i druhému trenérovi Janu Papežovi za celosezónní práci završenou úžasným zážitkem pro nás všechny.
Autor: Jan Běloch