První hrací den jsme změřili síly s Prešovem. Soupeř, který má kvality s jakými jsme se ještě nikdy neměli šanci měřit, a za který nastupuje mnoho Slovenských mládežnických reprezentantů, nám nedal moc šancí a porazil nás v poklidu 22:10.
Druhý den jsme začali s Karvinou a do utkání jsme vstoupili výrazně lépe než soupeř, po celý první poločas jsme navyšovali vedení. Soupeř se jen těžko srovnával s vývojem utkání a náš celek si začínal získávat sympatie všech přihlížejících. Bohužel v druhé půli se od nás odklonilo střelecké štěstí nebo spíše naše střelba postrádala více kvality, a tak se soupeři podařilo srovnat vývoj. V poslední minutě zápasu se soupeř dostal poprvé do vedení. Měli jsme míč a čas na poslední útok, propracovali jsme se ke střele pár vteřin před sirénou, bohužel lehce zasáhl brankář, míč odrazil na tyč a ten se neposedně před brankovou čárou vykutálel ven. Zápas, ve kterém jsme podali výborný výkon, byl prvním krůčkem k tomu, aby se začali množit dotazy ostatních týmů na náš celek, co jsme vlastně zač.
Třetí zápas ve skupině nás čekala domácí Ostrava, tým bojující o medailové posty v nejvyšší soutěži. Pro utkání se ukázalo klíčové brzké vedení domácích o tři branky. Zbytek zápasu měl výbornou úroveň a my pořád byli na dostřel, bohužel v klíčových momentech, kdy jsme se mohli úplně dotáhnout, soupeř využil větší vyspělosti a nakonec v posledních minutách utekl na výsledek 24:18. Tento zápas byl i přes prohru skvělým představením našeho týmu. Bohužel nás stál spousty sil a rozlosování k nám bylo nemilosrdné, museli jsme po 40 minutách nastoupit k dalšímu utkání s Bojnicí.
Bohužel v tomto zápase jsme zaplatili daň úzkého kádru, na turnaj jsme odjeli v osmi hráčích, zatímco naši soupeři byli většinou v 16 hráčích. Z naší hry se vytratila agresivita a fyzicky vyspělejší tým nás převálcoval rozdílem třídy. Tento zápas ale nevypovídá plně o našem výkonu, protože nejzásadnější problém byl nedostatek sil. Soupeř nakonec vyhrál 30:13.
Ve skupině jsme tím pádem skončili na posledním místě, a tak nás v soubojích o umístění čekali celky z 3. až 5. místa druhé skupiny. Po prohře jsme zmobilizovali během hodiny a půl zbytky sil a šli jsme na utkání se Zlínem. Do utkání jsme vtrhli s velkým elánem a bylo až neuvěřitelné, kolik sil v sobě hráči ještě našli a soupeře válcovali od prvních minut. Zápas byl po celou dobu jasně v naší režii a v pohodě jsme vyhráli 24:12.
Poslední den nás čekaly ještě dva zápasy, první s týmem ŠKP Bratislava, se kterým jsme se setkali v minulé sezoně a zápas jsme prohráli rozdílem třídy. Tento tým nám byl od loňska vzorem v mnoha věcech a byli jsme velmi rádi, že se s ním můžeme znovu utkat. Od začátku utkání bylo na našich hráčích vidět, jak moc touží tým, který jim byl inspirací porazit. V prvním poločase jsme výborně pokryli soupeřův rychlý útok, a tak jsme postupně získávali čtyřbrankový náskok, který se bohužel v poslední minutě první poloviny smrsknul na 8:6. V druhé půli zpočátku kralovali brankáři a obrany, přesto se Bratislavským podařilo srovnat na 9:9. Přiznávám, v tento moment jsem měl obavy o výsledek, ani ne tak protože bychom prohráli, ale kvůli tomu že naší hráči bojovali na hranici fyzických možností, do puntíku plnili pokyny a rvali se o každý míč a výhru si prostě zasloužili, když už jí smůlovitě ztratili s Karvinou. Nakonec jsme soupeře nepustili do vedení a postupně si získávali ztracené vedení zpět. Dvě minuty před koncem vedeme o čtyři branky a je jasné, že zápas už nepustíme z naší moci, hráči si užívají opojný pocit porazit třetí tým slovenské ligy a zápas vítězí poměrem 18:16. Toto vítězství se dá označit za dosavadní nejcennější výsledek dosažený tímto naším družstvem.
Poslední zápas na turnaji, jenž rozhodoval o konečném umístění v turnaji, kdy jsme mohli skončit při dobré souhře výsledků na šestém místě. To nás motivovalo do sedmého velmi těžkého zápasu na turnaji. Zápas byl dlouho ve znamení našeho souboje s výborným střelcem soupeře, který nakonec opanoval celou střeleckou tabulku, ale sám na všechno nestačil, a tak náš bojovný výkon, kdy hráči plnili přesně všechny pokyny, které byly určeny ať už před turnajem nebo před jednotlivými zápasy, slavil úspěch. Nakonec jsme zaslouženě zvítězili 21:18.
Nejlepším hráčem našeho týmu byl zvolen Michal Klíma, tato volba byla ponechána na mě. Bylo velmi těžké někoho vybrat, protože všech osm hráčů na turnaji chvílemi hráli až za hranicí jejich fyzických možností a naše nejlepší vlastnost byla bojovnost a týmová hra. Přesto nás Michal výkony na turnaji chvílemi "šokoval" a jeho výkony byly největším překvapením. Už jsem párkrát řekl, že na tento kolektiv jsem hrdý a teď je pravá chvíle to zdůraznit. Odjet na turnaj s takovým obsazením s osmi hráči, když do branky jsme museli sehnat Ondru Jakubce, který už rok netrénuje, chce odvahu. Já jsem však věřil, že tihle chlapci nezklamou. Už po několikáté ukázali, jaký jsou kolektiv. To jak náš klub reprezentují, umí jen málokdo docenit. Můj velký dík patří v brance Ondřeji Jakubcovi a v poli Janu Chmelíkovi, Janu Hradeckému, Kubovi Zelenkovi, Kubovi Hrstkovi, Michalu Klímovi, Tondovi Suchardovi a Martinu Lánskému.
KONEČNÉ POŘADÍ
Skupina o 1.-5. místo
1. Tatran Prešov - 8b
2. SKP Frýdek Místek - 4b
3. Sokol Ostrava - 4b
4. HC Bojnice - 2b
5. HC Zubří - 2b
Skupina o 6.-10. místo
6. HCB OKD Karviná - 6b
7. I. HC Wendy Mělník - 6b
8. ŠKP Bratislava - 4b
9. HC Zlín - 4b
10. HC Telnice - 0b
Autor článku: Jan Běloch