Sobotní odpoledne patřilo 2.lize a souboji s hosty z Českých Budějovic. Tým, se kterým jsme v loňské sezoně prohráli 37:20 a druhé utkání doma 37:29. Hráčům jsem právě po tomto zápase říkal, že do roka a do dne s tímto soupeřem zúčtujeme, obzvláště po projevech bývalého trenéra (nerad bych se někoho dotkl, pokud ta osoba neplnila funkci trenéra, ale rozhodně se tak chovala) jihočechů, který se vůbec nerozpakoval napadnout naše hráče a zavalit nás sprškou primitivismů. Tímto bych mu chtěl poděkovat, že nám nemohl dopřát větší motivace a udělat zápas pro jeho nástupce těžší. Ti přijeli i se střeleckými oporami na spojkách Borovkou a Vaníčkem, oba patří mezi 7 nejlepších střelců v soutěži a to ani jeden neodehráli plný počet zápasů. To byla záruka, že zápas bude mít pořádné grády, jako většina v letošní sezoně, kdy jsou týmy neskutečně vyrovnané.
Před zápasem jsme měli 14 dní volna, nelenili jsme a zvládli 6 velmi kvalitních tréninkových jednotek a jeden přípravný zápas s týmem staršího dorostu Chodova, což pro nás byla skvělá příprava, navrch si ještě dopoledne Hradecký se Zelenkou a Pekařem střihli turnaj za starší žáky Boleslavi, kde vše vyhráli a ještě pošetřili spousty sil na odpoledne.
AŠ Mladá Boleslav - Loko České Budějovice 30:29 /16:17/
Na začátku zápasu jsem očekával, že na soupeře vlítneme a ukážeme mu, kdo je zde doma. To se taky potvrdilo, hráči nastoupili koncentrovaně a plni elánu, tlačili soupeře k chybám, které trestali rychlým přechodem. Obzvláště nám vyšel tah, že na spojkách jejich střelce budou bránit naši "leváčci", kteří sice dohromady ztráceli zhruba 30cm, 30kg a 3 roky věku, ale o to byli rychlejší na nohách a zatímco na jedné straně souboj Borovka-Hradecký vyzníval zpočátku pro našeho borce, ale po nasazení osobky mírně pro Borovku, tak na druhé straně Chmelík deptal Vaníčka, než ten udělal krok Chmelda zvládl tři, a tak soupeř kupil chyby, brzdil akce hostů, protože se nechal přerušovat. Je jen škoda, že naše křídla úplně zbytečně chodila pomáhat Chmeldovi, který vůbec pomoc nepotřeboval, a tak na té straně dávalo křídlo jeden gól za druhým. Přesto brankový vývoj prvního poločasu byl z počátku jasně pro nás 7:3, pak soupeř srovnal hru a využíval dobu, než jsme se srovnali s jejich osobkou. Borovka prokazoval střelecké schopnosti a přesto, že spoustu střel nedal, je potřeba vidět, že spoluhráči mu nepřipravovali zrovna dobré pozice. Přesto se prosazoval z velké vzdálenosti. Tak poločas končí 17:16 pro hosty. Nám se velice hodila přestávka, protože jsme si řekli, jak reagovat na velice dobře hranou osobku, už to byl několikátý soupeř, co to na nás zkoušel a poprvé to mělo smysl a bylo to hrané velice kvalitně. Jenže my měli v záloze taktické varianty na tuto situaci, které jsme pilovali poslední dva tréninky a ony skvěle vycházely, jediný problém byl, že jsme nedotáhli několik nadějně rozehraných situací, kdy měli zakončovat hráči z pozice na brankovišti.
Druhá půle byla ve znamení naší obrovské bojovnosti od všech hráčů a bylo vidět, že zápas chceme vyhrát více než soupeř. Přesto na začátku poločasu nám ještě soupeř utíká na 20:18, pak už dotahujeme a přichází mementum zápasu. Rozhodčí nás posílá do dvojnásobného oslabení. V tento moment se hráči vzepřeli osudu, v obraně přepnuli na největší rychlost, brankář přidává důležité zákroky, v útoku držíme míč do pasivity, když dostává míč Lánský vyklání se a posílá neskutečnou ránu k tyči, euforie v hale i na hřišti je cítit, soupeř se opět neprosazuje, jdeme do plného počtu. Jsme na koni poslední desetiminutovka se odehrává v naší režii, důležité branky střílí Lánský i Jakub Remer. Nerozhodí nás ani zdravotní problémy Hradeckého, kterého po tvrdém střetu, ranním turnaji a padesáti minutách tvrdého boje chytá křeč, ale bylo vidět, že se prostě do hry ještě vrátí, po chvíli kouše bolest. Jeho přístup a Chmelíka odhodlání strhávají mužstvo k velkému výkonu a každý, ať už na hřišti strávil větší či menší časový úsek, udělal pro vítězství vše, a tak 80s před koncem si bere soupeř oddechový čas, ale už prohrává o 3 branky a přesto, že poté snižuje na rozdíl jedné branky, tak na víc už není čas.
Následuje aplaus zhruba 50 diváků, vítězný pokřik, opojný pocit, že jsme porazili soupeře, který je velmi kvalitní, což potvrzoval po celou dobu a nakonec i Vaníček ukázal, že jakmile dostane čas a prostor, tak góly střílet umí. Této výhry si velice vážíme a v konečném účtování může hrát velkou roli. Proto děkujeme všem fanouškům, kteří nám pomohli jí dosáhnout a doufám, že jsme je dobře pobavili a za 14 dní se doma zase všichni sejdeme na utkání s Úvaly. My si mezitím odskočíme do Chrudimi, která utrpěla první prohru na hřišti Dvoru. Vzhledem k tomu, že druhý tým tabulky Liberec prohrál s toho času posledními Vršovicemi, tak se tabulka srovnala do podoby, první Chrudim a my ztrácíme 2 body, přesto jsme až šestí. Díky vyrovnanosti má letošní ročník pořádné grády a my se porveme o každý bod, abychom přezimovali co nejvýš.
Autor článku: Jan Běloch