V pátém kole nás čekal tradiční rival z Vršovic, je to jeden z mnoha soupeřů, proti kterému máme zvýšenou motivaci vzhledem k množství vzájemných soubojů. Ty ze začátku vyznívaly lépe pro soupeře, ale postupem času se karta obrací a chlapci touží po odplatě za staré prohry zápas od zápasu víc a víc. Proto jsme byli rádi, že se před námi hrál zápas boleslavské rezervy a našeho Wendy a po nás následovalo derby boleslavského áčka s Bělou p. Bezdězem. To přinášelo potenciál velkého množství fanoušků a dobré atmosféry a tím pádem i ideální půdu pro pořádný výkon.
AŠ Mladá Boleslav - Sokol Vršovice 35:33 /19:15/
AŠ Mladá Boleslav - sestava
Pařízek /brankář/, Lánský /7/4 branek/, Zelenka /4/, Hradecký /12/, Chmelík /5/, Pekař /0/, Hrstka /0/, Klíma /0/, Remer J. /5/, Remer M. /2/, Sucharda /0/, Kábrt /0/
Do utkání jsme vstoupili v osvědčené sestavě, která až na post brankáře a změn na pravém křídle je už rok a půl stejná a na hře těchto chlapců je to nesmírně vidět. Zápas jsme začali sebevědomě a prvních 15 minut bylo reklamou na moderní házenou. Byl to výkon na hranici našich současných možností a dovolím si tvrdit, že to bylo našich nejlepších 15 minut. Tenhle nástup zastavil až oddechový čas soupeře. Této pasáži chci věnovat delší komentář. Celou dobu jsme hráli nesmírně agresivně a zároveň chytře v obraně, dostali jsme soupeře pod tlak do těžkých pozic a pak se vyvarovali zbytečných faulů. Měli jsme maximální snahu získat balón, což se i dařilo a doplněno o rychlý protiútok a vstřelenou branku přineslo vedení 15:6. Soupeř vystřelil na branku 7x zatímco my 16x a až na jednu výjimku jsme byli 100%.
Poté jsme vystřídali a soupeř začal do útoku posílat druhého nejlepšího střelce soupeře, který na sebe bral odpovědnost. Naše obrana proti němu pracovala kvalitně, připsala si několik bloků a dodržovala taktické pokyny. On se však i přesto dokázal prosadit, jelikož takovému hráči nelze zabránit, aby na branku vystřelil a našemu brankáři se na něj prostě nedařilo. Když si k tomu přidáme fakt, že po vystřídání naše hra ztrácí na rychlosti, upadá také nadšení ze hry a začnou se kupit technické chyby, může se soupeř vracet do utkání. To mě velice mrzí, jelikož hráči z lavičky mají svou kvalitu, ale jsou zakřiknutí jakoby se báli hrát a nejvíce mě trápí přesvědčení, že jejich nasazení není 100% a to je hlavním důvodem jejich chyb. V loňském ročníku byli hráči nynější základní sestavy v úplně stejné situaci a nyní tým táhnou, rozdíl vidím v tom, že oni ty zápasy před tím prohrávali a to je motivovalo více na sobě pracovat a zlepšovat se. To by si měli uvědomit i letošní nováčci, i přesto, že nyní ze zápasů sbíráme body. Sečteme-li předchozí text, dostáváme se k poločasovému skóre 19:15.
Po přestávce jsme se sice nevrátili ke skvělému úvodu utkání, ale naše hra byla kvalitní a udržovala soupeře na distanc 3-4 branek. Vršovice se však stále prosazovali z dálky, a tak pomalu ubírali z našeho vedení a schylovalo se k dramatické koncovce. V 58. minutě si po snížení na 34:32 bereme oddechový čas a připravujeme taktiku na soupeřovu osobní obranu, já jsem však v jeho průběhu bohužel špatně udal pokyny o střídání, a tak nás najednou bylo na hřišti o jednoho více a rozhodčí nás za to potrestali dvouminutovým trestem a ztrátou míče. Otázkou je, jestli měli rozhodčí hru vůbec zahájit, když nás bylo na palubovce 8? Poté následuje náš blok a roh soupeře rozehraný na krátko následovaný okamžitým přerušením. Hráči šli ve zmatečné situaci rozehrávat devítku, do toho si Honza Hradecký nevšiml, že je hra přerušena, vběhl do situace a po třetím dvouminutovém trestu pro nedodržení vzdálenosti byl oceněn červenou kartou. Aniž bych zpochybňoval výroky sudích, položil bych zde otázku, zda mají takovým způsobem zasahovat do posledních dvou minut utkání? Soupeř z postavené devítky nakonec snižuje na rozdíl jedné branky a zbývá 20 sekund do konce. Míč si po rozehrávce bere naprosto nečekaně Martin Lánský a vydává se driblingem mezi protihráče, i když obvykle v tomto čase bývá zralý na infuzi. Nakonec však stvrzuje brankou naše vítězství.
Toto utkání bylo letos zatím naším nejlepším, ale první čtvrtina ukázala, že máme na to hrát ještě lépe. Příští kolo jedeme do Liberce, kde by takový výkon byl potřeba po celý zápas. Z jednotlivců bych vyzdvihl Honzu Hradeckého a bojující Chmelíka, Zelenku a Lánského. Ze střídajících hráčů podává stabilně nejlepší výkony Martin Remer. Poděkování patří výborným fanouškům a my všem můžeme slíbit, že se pokusíme bodovat v Liberci, abychom o týden později viděli v Mělníku souboj s Budějovicemi o posun na medailové příčky.
Ještě trocha statistiky - úspěšnost střelby 71%, žádný hráč se nedostal pod 50%, naopak úspěšnost brankáře 25% není dobrou vizitkou.
Autor článku: Jan Běloch