V pátek se náš mladší dorost rozloučil se sezónou společnou večeří, kde jsme se sešli s rodiči a poté si společně zahráli bowling. Celý večer se odehrál v příjemné atmosféře, na které se podíleli hráči, kteří tvoří zajímavý kolektiv a člověk se s nimi ani chvilku nenudí, i rodiče, kteří své děti vydatně podporují. Myslím, že si současný stav našeho družstva všichni užíváme. Chlapce házená baví a v současné době je radost s nimi pracovat.
V sobotu nás čekal poslední úkol - turnaj pořádaný dodavatelem našich týmových souprav - 1. Handballeshop Cup. Turnaj byl určen kategorii starších žáků, a tak jsme sestavili tým podobně jako pro Prague Handball Cup. Tentokrát nás doplnilo duo Remros a brankář Ondra Androník.
Na jednom předturnajovém tréninku jsme si načrtli, jak bude vypadat naše obranná hra. Úkolem hráčů bylo dokázat, jak jsou chápaví a zda zvládnou okamžitě hrát obranu 2:4. Hráči měli sice danou taktiku, která spočívala v co největším počtu získaných balónů a rychlém přechodu do útoku, kde bylo cílem příliš se nezdržovat a zakončovat pokud možno z druhé vlny. Ve chvíli, kdy by hráči plnili dané pokyny, měli slíbenou velkou volnost a mohli v útoku vymýšlet akce, na které v průběhu sezóny není čas.
Prvním soupeřem nám byla Dukla Praha a zápas měl velmi zajímavý vývoj. Dukla si k utkání povolala veškeré nadzemské síly, kvalitního brankáře a naší nemohoucnost v proměňování šancí. Zhruba v desáté minutě tak soupeř vedl o tři branky. Náš styl se však výrazně podepisoval na fyzickém stavu hráčů Dukly a bylo jasné, že utkání směřuje k obratu. Po první půli (patnáctiminutovce) bylo srovnáno. Ve druhé půli se rozdíl mezi oběma soupeři zvětšoval a náš náskok narůstal. Sice jsme opět neproměnili řadu šancí, čemuž už se dalo snad jen smát, ale podařilo se nám odskočit na rozdíl šesti branek. Došlo tedy i na akce pro naše fanoušky, kterých přijela tři plná auta a jeden plně obsazený motocykl. Utkání jsme zakončili proměněným náhozem na spojku, a tak si hráči zasloužili aplaus, přestože výsledek neodpovídal reálnému rozložení sil.
Ve druhém utkání jsme se střetli s celkem složeným z hráčů Úval a Zruče nad Sázavou. Tým soupeře měl svou kvalitu, protože v podobné sestavě se s tímto soupeřem budeme potkávat v příští sezóně v dorostenecké lize. Do utkání jsme vstoupili neskutečným stylem, po čtyřech minutách svítilo na ukazateli skóre 5:0 pro náš celek. Poté se soupeř trochu srovnal s vývojem a dokázal částečně držet krok, nikdy se však ve skóre nepřiblížil. My jsme v poklidu měnili styl obrany, hráli jsme vytaženě i v početní nevýhodě a na naši hru bylo radost pohledět. Zápas jsme dohráli ve vysokém tempu až k zaslouženému vítězství.
Ve třetím utkání nás čekali domácí Vršovice. Tohoto soupeře jsem měl v průběhu sezóny možnost několikrát vidět a v průběhu jarní části soutěže udělal velký pokrok, přesto kvalita měla být na naší straně. Celé utkání jsme jasně dominovali a hráči se snažili potěšit oko diváka různými nahazovačkami, většina jich však končila neúspěchem a hráči často hráli až bohorovně, v některých chvílích se tedy na utkání nedalo moc koukat. Domácí tým dokázal hrát proti všem soupeřům důstojnou roli, proti nám však doplatil na to, že s tak vysunutou obranou se v Praze ani ve Středních Čechách nesetkává a hráči se s tím prostě nedokázali vypořádat. Přesto si myslím, že do budoucna by pro ně mohl být tento zápas přínosem. My jsme se s podobným stylem setkali letos pouze jednou v Jablonci, kde jsme s dorostem prohráli o třicet branek. Hráli jsme úplně stejně jako náš soupeř, chyběl pohyb hráčů bez míče, házeli jsme míče do autů, stříleli jsme z nesmyslných pozic a postupem času jsme sklopili hlavu a soupeř už jen chodil do trháků. Přesně tak vypadalo naše utkání teď, akorát jsme byli na té druhé straně.
Poté náš čekal celek Chodova, který když v desáté minutě prohrával o pět branek, stáhl všechny opory, které si šetřil pro následující utkání o třetí místo. Od té chvíle se utkání zhouplo do podoby zápasu s Vršovicemi.
Tím skončila naše cesta skupinou, po které nás čekal finálový zápas opět se zručsko-úvalským výběrem. Po suverénní jízdě skupinou jsme chtěli turnaj vyhrát. Zápas jsme začali obranou 1:2:3 a ujali se vedení, za stavu 5:1 jsme přešli na obranu 2:4, ale soupeř si s ní už dokázal poradit, protože ji chyběla potřebná agresivita. Přece jen jsme hráli bez střídání s nejvytaženější obranou a vzhledem k tomu, že v útoku jsme se moc nezdržovali, naši hráči naběhali mnohem více kilometrů než soupeři a navíc v úplně jiném tempu. Když se zručsko-úvalská družina dotáhla na rozdíl jediné branky, vrátili jsme se k obraně 1:2:3 a opět ve skóre odskočili, tentokrát už na finální náskok, který soupeř neměl šanci zlikvidovat, přestože naši hráči dělali vše proto, aby se brankář soupeře stal nejlepším brankářem turnaje. To jim také nakonec povedlo. My jsme však zvítězili o tři branky a celý turnaj ovládli.
Následovalo už jen oprášení vítězného pokřiku, který ke konci sezóny zněl čím dál tím častěji. Všichni hráči byli odměněni triky a plackami s logem Handballeshop Cupu a nakonec si vyžadonili ještě samolepky handballeshop.eu, které se určitě objeví všude ve vašem okolí, což budou mít na svědomí Jan Hradecký, Jan Chmelík, Jakub Zelenka, Vladimír Čuda, Ondra Androník a duo Remros.
Všem hráčům děkuji za způsob, jakým se na turnaji prezentovali. Byla radost je sledovat a doufejme, že jim současné nadšení pro náš milovaný sport vydrží co nejdéle. Obzvláště bych chtěl pochválit výkony Kuby Zelenky, který potvrdil vzrůstající výkonnost na konci sezóny. Překvapením turnaje byla hra Čouda, který dostal po delší době pořádnou příležitost v pivotu a prezentoval se nejlepšími výkony v životě, můžeme jen doufat, že mu to vydrží i do další sezóny.
Autor článku: Jan Běloch