Poslední kolo přineslo vrcholnou zápletku, na kterou nám zadělalo předchozích 21 kol soutěže. My jsme se v sobotu v pražských Vršovicích utkali s domácím Sokolem, který po celou sezónu nenaplňoval roli jednoho z favoritů soutěže, když se mu nedařilo využít potenciálu širokého hráčského kádru, i proto se pohybuje až na sedmém místě tabulky. Košutka se o den později vydala na hřiště šestých Loun, ale toto utkání si nechme až na závěr.
TJ Sokol Vršovice - HC TJ AŠ Mladá Boleslav 18:18 /10:9/
Sestava
Jakubec /brankář/, Lánský /3 branky/, Zelenka /4/, Hradecký /4/, Chmelík /4/, Čuda /0/, Hrstka /1/, Klíma /1/, Houžvic P. /0/, Houžvic J. /1/
Do utkání hráči vstupovali s velkým odhodláním, aby si vybojovali možnost účastnit se II. ligy v příštím ročníku sportovní cestou. Od prvních minut kralovaly na hřišti obrany, když oba týmy bránily podobným systémem a ani jeden útok se nedokázal snadno prosadit. I přesto byl v 6. minutě stav 3:0 pro domácí, avšak bylo to naposledy, co domácí tým vedl o tři branky. V průběhu první půle jsme vývoj skóre otočili na svou stranu, hlavně zásluhou obrany a skvělého Jakubce, který chytal svůj poslední zápas za mladší dorost a to ho evidentně vybudilo k nejlepšímu výkonu v sezóně. V útočné fázi jsme se prosazovali obtížně a půl minuty před přestávkou byl stav 9:9. My byli v tu chvíli v útoku, já si vzal time-out, ale než se stolek rozkoukal, jeden z našich hráčů vystřelil mimo, až poté byl ohlášen oddechový čas. Podle pravidel se nám v tu chvíli měl vrátit míč, protože time-out je zahájen položením karty na stůl, nikoliv zvukovým znamením. Stolek tento fakt sdělil i rozhodčímu, ten se však odmítal s kýmkoliv bavit a míč daroval domácím, kteří pár vteřin před koncem půle skórovali.
Čekalo nás posledních 30 minut sezóny a hráče neopouštěla bojovnost a nadšení. Do druhé půle jsme vstoupili výborně a deset minut jsme nedovolili soupeři skórovat. Naopak sami jsme odskočili na rozdíl 2-3 branek a domácí mohli být rádi, že rozdíl nebyl vyšší. V druhé desetiminutovce se domácí vzchopili a dotáhli se na dostřel jedné branky. Po celý zápas se nám dařilo v obraně získávat míče, bohužel jsme nedokázali tyto zisky využít v jednoduché branky, a tak jsme se až do konce utkání trápili na urostlou domácí obranu. Vršovičtí měli oproti nám střelce z větší vzdálenosti a dokázali se prosadit z postavených devítek a také měli mnohem širší kádr. Tyto naše indispozice jsme nahradili bojovností a radostí ze hry. Zhruba dvě minuty do konce naše družstvo vede o gól a má míč. V útoku se trápíme, a tak rozhodčí zvedá ruku na znamení pasivní hry, a tak se natlačíme do střelby a domácí brankář vyráží míč, příhodně pro nás do autu. V tuhle chvíli přichází druhý výrazný zásah rozhodčích do vývoje utkání. Poté co jsme rozehráli míč z autu, jsme měli mít prostor pro další postupný útok, jenže jednomu z rozhodčích zřejmě zamrzla ruka v poloze značící pasivitu, a tak jsme zase museli vystřelit z nepřipravené pozice a opět jsme neproměnili. Minutu před koncem drama vyvrcholilo, když Sokol srovnal na 17:17. V útoku jsme míč rozhodili do kola, a pak přiznávám menší výpadek, protože vůbec nevím, jak ale najednou měl 27s před koncem míč v pivotu Michal Klíma a ze své první šance v utkání vystřelil brankáři pod nohy a vstřelil gól. Domácí rychle rozehrávají, míč dostává křídlo, které je faulováno a rozhodčí píská sedmimetrový hod. Bylo jasné, že po téhle sedmičce už se nic se stavem utkání nestane. Domácí hráč souboj nervů s brankářem vyhrál a srovnal na konečných 18:18. Sice nás trošku mrzelo, že jsme nadějně rozehraný zápas nedotáhli, ale zároveň jsme věděli, že nás tento bod aktuálně posouvá před Košutku.
Naše umístění v tabulce tedy záleželo na výsledku z Loun, kde domácí překvapivě, už o poločas prohrávali 19:18 a v druhé půli se vedení hostů ještě navýšilo. Nakonec vyhráli 35:30, což pro nás opět znamená pád na 11. místo. V soutěži jsme se tedy nakonec umístili předposlední, ale to nic nemění na tom, že tento kolektiv předvedl několik krásných výkonů a jeho hra se celý rok zlepšovala. Bohužel jsme doplatili na mládí našeho kolektivu, když v základní sestavě nastupovali 3-4 starší žáci a to se velmi projevuje na fyzických dispozicích, které naše zápasy velmi často rozhodovali. Naopak je pro tyto hráče velmi slibné, že už teď se mohli rovnat starším protihráčům a několikrát je dokázali i porazit. Tento rok nás opouští 3 hráči ročníku 95 a to bratři Houžvicové a brankář Jakubec, já jim za jejich výkony děkuji a těším se, že si s nimi zahraju v mužích. Pochvalu za celou sezónu si zaslouží celý tým, který po velmi těžkém začátku sezóny nesložil zbraně a v druhé půlce předváděl mnohem lepší výkony a dokázal potrápit i týmy ze špičky tabulky.
Autor článku: Jan Běloch