K 5. jarnímu utkání jsme vycestovali na hřiště do Dvora Králové. Bylo předem zřejmé, že utkání by mohlo na konci sezóny rozhodovat o konečném umístění v tabulce. Domácí tým dokázal v jarní části doma přehrát 6. tým tabulky z Vršovic a v minulém kole překvapivě remizoval na hřišti první Chrudimi.
Zpátky k zápasu. Celý týden jsme se připravovali na hru soupeře a chystali si taktiku, jak zneutralizovat spojky soupeře Kirschbauma a Neumanna, kteří jsou kvalitními střelci z větších vzdáleností a patří mezi nejlepší desítku střelců soutěže. Přípravu jsme zakončili v pátek shlédnutím videa ze vzájemného podzimního zápasu, který jsme vyhráli 23:21.
Náš tým odjel k zápasu bohužel jen se dvěma hráči na střídání a bez pravých křídel. Už předem bylo jasné, že spojky a pivoti budou muset hrát téměř bez střídání. Při pohledu na soupisky mě čekalo ještě jedno překvapení, za tým Dvora nastoupil Tomáš Tomeš, nejlepší střelec první ligy mladších dorostenců, kde nastupuje za Jičín.
I. HK Dvůr Králové nad Labem - HC TJ AŠ Mladá Boleslav 23:21 /11:15/
Sestava
Jakubec /brankář/ - Lánský /5 branek/ - Zelenka /0/ - Hradecký /4/ - Chmelík /7/ - Čuda /0/ - Hrstka /2/ - Klíma /2/ - Houžvic J. /1/
Chtěli jsme soupeře zaskočit precizním přechodem do útoku a vysunutou obranou, která měla soupeři zamezit ve střelbě z větších vzdáleností. Od první minuty jsme vstoupili na hřiště s obrovským nadšením i bojovností a dařilo se nám rychle přecházet do útoku. Postupně jsme vedli 3:1 až 8:2 a ve 13. minutě už měli domácí vyčerpaný time-out. Po něm zvýšili agresivitu v obraně a z utkání se místo pěkné házené začala stávat taková malá válka o to, kdo ustojí více ran. Do poločasu se nám dařilo držet vedení a v čase 29:48 jsme zvýšili na 15:10, bohužel soupeř ještě stihl rozehrát a Tomeš se připomněl z dálky. O poločase jsme šli do kabin za stavu 15:11.
Už v kabině vypadal náš tým jako lazaret, přesto hráči překousli všechny bolesti a pokračovali v boji o udržení vedení. Druhý poločas se odehrával ve znamení přetrvávající tvrdé obrany domácích, ale nutno dodat, že zákroky byli zepředu a relativně v rámci mezí. My jsme pokračovali ve fyzicky náročné obraně 2-4, kterou jsme udržovali kompaktní a pohyblivou, bohužel na úkor přechodu do útoku a na postavenou dobře fungující obranu domácích jsme už nenacházeli zbraně. Už do tak fyzicky zhuntovaných těl začali zabodávat další hřebíčky hráči domácích mužů, kteří se vrátili z hospody a začali pomáhat domácím hráčům. Bohužel ne povzbuzováním svých, ale vulgárními provokacemi našich hráčů a vytváření nenávistné atmosféry. Pánové by si měli uvědomit jak se chovat na zápasech mládeže, tedy pokusit se tam chovat jako lidi a ne jako "hovada". Doufám, že normálním domácím fanouškům bylo z výjevů těchto individuí nevolno. Ještě ve 47. minutě jsme vedli 19:17, bohužel pak přišla série čtyř branek domácích a otočka ve vývoji. Naši hráči nic nezabalili a dál se rvali o vítězství, ale bohužel jsme v druhé půli vsítili jen 6 branek a nastřelili 4 tyče. Domácí tak dovedli zápas do vítězství 23:21.
Zápas rozhodlo několik faktorů. Větší zkušenosti na stranu domácích přinesl Tomeš, který nastoupil teprve k druhému utkání za Dvůr Králové v této sezóně a vstřelil 7 branek, zároveň byl jediným hráčem domácích který dokázal přečíslit naší obranu. Dalším problémem byl náš úzký kádr.
Zhodnotím, jak jsme splnili naší přípravu na hráče soupeře Kirschbauma a Neumanna. Tradiční tahouni týmu dali dohromady 5 branek, z toho 2 ze sedmiček. Naši hráči je naprosto přehráli. Nechci podceňovat schopnosti Dvora, ale zápas jim vyhrál právě Tomeš. Ten nastoupil ve všech utkáních za Jičín a 7 branek vstřelil pouze Karviné, jinak zatěžuje konta soupeřů v průměru 11 brankami. Krom jeho střeleckých úspěchů jsme na něm však dokázali získat několik balónů a spoustu střel jsme dokázali zblokovat nebo je pochytal tentokrát výborně chytající Jakubec.
Náš tým zaslouží celý obrovskou poklonu za bojovnost a kvalitu jakou prokazoval, hlavně v obranné fázi. Neznám jiný tým v soutěži, co by dokázal zahrát obranu 2-4 v takto důležitém zápase. V útoku jsme hráli výborně dokud jsme měli dostatek sil. Po zápase mi nezbylo než zatleskat týmu a být na něj hrdý. Byl to jen další zápas, který prokázal náš progres, a že cesta, po které jsme se vydali před dvěma lety, je správná. Já jen doufám, že v budoucnu tým udržíme pohromadě a přijdou i velká vítězství, pro které musíme dojít přes velké porážky, které nás zocelí.
Po utkání se mi dostalo uznání ze strany trenéra soupeře i rozhodčích a můžu vám říci, že jsme udělali výborný dojem a vzorově jsme reprezentovali náš oddíl.
Autor článku: Jan Běloch