Starší žáci se o velikonoční prázdniny zúčastnily mezinárodního turnaje Prague Handball Cup. Do Prahy se sjely týmy z 26 zemí a jen v kategorii staršího žactva se představilo 76 týmů. Naším cílem bylo prezentovat se pěknou házenou a posbírat zkušenosti v mezinárodní konfrontaci.
Hned první hrací den nás čekal soupeř největší kvality a to dánské Viby IF, které obhajovalo loňské prvenství na turnaji. Zápas byl od první chvíle jednoznačný, ale bohužel z velké části naší vinou. Hráči hráli nekoncentrovaně, nervózně a nebyli jsme důstojným soupeřem silným Dánům a zápas skončil 25:5.
Ve druhém zápase jsme nastoupili proti týmu Sokolu Telnice, pokud jsme chtěli myslet na postup ze skupiny, tak bylo jasné, že budeme muset bodovat, i když favorit byl určitě soupeř. Od prvních minut se nám dařilo držet krok a přetahovat se o vedení. V průběhu celého zápasu se nám dařilo v útočné fázi, ale bohužel naše obrana byla doslova katastrofální a ani dobrý výkon brankářů nemohl stačit na nic víc než na prohru 16:23.
V posledním utkání prvního hracího dne na nás čekal německý TSV Neckartenzlingen. Německý tým se neprezentoval v předchozích zápasech žádnými skvostnými výsledky ani hrou, a tak jsme pomýšleli na naše první body. Od první chvíle jsme vedli a určovali tempo zápasu, přesto Němci byli mnohem koncetrovanější a odhodlanější zápas vyhrát a to se jim ke konci začalo vyplácet a přebírali otěže zápasu a pomalu přesunuli vývoj skóre na svoji stranu a zápas vyhráli 11:9. V tento moment už jsem nevydržel a v kabině jsem měl k týmu velmi důraznou řeč, protože to co jsme předváděli na hřišti nemělo obdoby.
V sobotu nás čekal belgický HC Don Bosco Gent, který byl ve skupině určitě nejslabší. Na hráčích bylo už při rozcvičce vidět, že jsi výtky vzali k srdci a do zápasu vstoupili dobře, hráli jsme konečně házenou, která byla pohledná i přes velké množství chyb, které pramenili z nedostatku sebevědomí, které jsme ztratili předchozí den. Díky bojovnosti jsme utkání v klidu zvládli a vyhráli 16:11.
V posledním klání ve skupině nás čekal obrovský favorit RŠ Karlovač, který s touto generací hráčů před dvěma roky vyhrál celý tento turnaj. Od začátku jsme neměli šanci zastavit soupeře, který měl v kádru 3 hráče kolem 190cm a jednoho, který možná už dvou metrů dorostl. Náš tým měl za úkol vyzkoušet si všechny herní kombinace, proti takhle silnému soupeři, což žáčci splnili a jediné co se jim dalo vytknout, byl nedůraz hlavně v obranné části. S Chorvaty jsme prohráli 33:8 a jejich tým dále naplňoval pozici favoritů a vylámal si zuby, až ve finále na Zubří.
V sobotu večer se na Křižíkově fontáně konal galavečer všech účastníků, k vidění bylo představení na nejznámější filmové hity a následně ohňostroj, po něm přišla na řadu balónková loterie, ve které byla hlavní cena jízda po Praze v Hummer limuzíně. Náš tým měl neuvěřitelné štěstí a podařilo se mu vyhrát spousty cen a jako třešničku na dortu hlavní cenu. Mohli jsme si zvolit trasu noční Prahou, a tak jsme vybrali cestu přes Hradčany, Václavské náměstí a nakonec jsme se nechali odvést ke škole.
V neděli se turnaj rozdělil na dvě části, první tři ze skupin postoupili do vyřazovacích bojů v tzv. áčkové části turnaje a zbylé týmy hráli „béčkovou“ část KO systémem až do finále. My jsme z pátého místa spadli do „béčkové“ části, která se může zdát jako nezajímavá, ale zápasy v ní mají mnohem větší obrátky než ve skupinách a za třetí rok co se tento systém hraje si získal velkou oblibu a vyhrát b-finále je velmi prestižní.
Nás čekal 5. celek ze třetí skupiny a to byl dánský Køge Rishøj Haandbold. My jsme rozhodně chtěli postupovat co nejdál a tento dánský celek byl k poražení. Od začátku byl zápas vyrovnaný a čekalo se na klíčový moment a ten přišel ve druhém poločase. V našich hráčích jako by bouchly saze a začali hrát úplně jinou házenou. Soupeř přestal stíhat naše obrana konečně přitvrdila a dokonale otrávila soupeři hru, ten začal ztrácet míče a my jsme zápas rozhodli rychlými protiútoky a dotáhli ho do skóre 14:9. Na takový výkon jsem čekal celý turnaj a to jsem ještě netušil co se bude dít dál.
V dalším zápase nás čekala RK Dubrava Zagreb, která byla jasným favoritem, tento tým je tradiční chorvatský účastník finálových bojů, dokonce před dvěma lety vyhráli celou kategorii starších žáků. Od první chvíle jsme se ale ujali jednobrankového vedení. Což už zhruba od třetí minuty nezvládal soupeřův trenér, ani fanoušci. Začali upínat svoji pozornost a soustředěnost jen na rozhodčí a odváděli tak svůj tým od hry a ještě k tomu byli neustále trestáni za nesportovní chovaní. Což nás neustále drželo v zápase ve spojení s výtečným výkonem Ondry Jakubce v brance a neuvěřitelnou obětavostí všech hráčů v poli. Po nástupu do druhé půle se Dubrava začala soustředit na hru a odskočila na stav 10:7. V tuhle chvíli se projevil charakter hráčů, kteří hráli v těchto momentech na hranici svých možností a přepnuli snad na ještě na vyšší stupeň. Tím dostali Chorvaty zpátky pod tlak a ti se vrátili k soustředění na rozhodčí a následně pořadatele, atmosféra v hale byla vyšponovaná na maximum. Všichni pořadatelé zapisovatelé, rozhodčí a nakonec i já jsme museli poslouchat vyhrožování smrtí. Naštěstí se chování soupeře nepřeneslo na naše hráče, ti se neustále soustředili na házenou, nedostali jediný trest za nesportovní chování nebo oplácení. Přes dlouhé prostoje se zápas dostal ke konci, ve kterém jsme prohrávali o gól, ale v posledních momentech jsme získali balón a Michal Pavlík z rychlého útoku srovnal na 11:11. V těchto chvílích nám už přála výhru celá hala, jenže každý se bál dát svou přízeň najevo ze strachu před běsnícími Chorvaty. Na Handball Cupu pokud skončí zápas remízou rozhodují tzv. shoot-outy, což v praxi znamená, že hráč přihraje míč brankaři a ten ho z brankoviště přes celé hřiště přihrává hráči, který musí vystřelit po třech krocích, při celé akci se balón nesmí dotknout země. Průběh shoot-outů 1. série začíná. Dubrava neproměňuje, za nás nastupuje Martin Lánský vypůjčený z Mladé Boleslavi a dává gól. Ve druhé sérii Dubrava srovnala a my neproměnili, ve třetí sérii nedal gól ani jeden tým a ve čtvrté nastoupil hráč Dubravy a dal gól, který nebyl uznán pro přešlap brankoviště, v tu chvíli začali na hřiště létat PET lahve a zase nastala velká pauza a hádky. Pak konečně přišel na řadu náš nejlepší hráč na turnaji Jan Hradecký, kterému jsem 100% věřil, že promění a i přes velké problémy se zpracováním dal gól a dostal posledního Chorvata pod tlak. Do branky se proti němu postavil Ondra Jakubec a chytil. V tu chvíli bylo rozhodnuto, ale naši hráči měli ještě jeden úkol. Nesměli se na hřišti podle pokynu pořadatelů radovat, aby dál nevyostřovali emoce, a tak následoval sprint do nejbližších šaten, kde hráči museli zůstat dokud se nepodařilo Chorvaty dostat pryč z haly. Já jsem ještě šel podat ruku rozhodčím, jenže v tu chvíli přiběhl z tribuny dosti rozběsněný fanoušek a nakopl rozhodčího do dosti choulostivých míst, v tu chvíli jsem si řekl, je správná chvíle proto se taky vypařit a šel jsem za týmem do šatny. Po mém příchodu do šatny se ještě odehrála velmi emocionální chvíle, když přišlo několik fanoušků, trenérů a hráčů z jiných týmu a našemu týmu tleskali a gratulovali k výhře. Rád bych podotknul že při psaní tohoto odstavce mám i s několika denním odstupem husí kůži a mrazení v zádech, doufám že i přesto jsem dokázal aspoň částečně přiblížit atmosféru v hale.
Teď nás ale čekal úkol více než obtížný a to donutit hlavy hráčů myslet už na další zápas, ve kterém jsme se měli za 90 minut utkat o postup do semifinále s Litevským týmem Skriveri. Přes moje obavy mě tým na začátku šokoval a navázal na hru s předchozího zápasu. Postupně jsme vedli 3:1 pak 8:3 a v poločase 12:8 postup do pondělních bojů se zdál být na dosah, ale na hráčích bylo vidět, že postupně uvadali, přes obrovskou snahu a nasazení už se v druhé půli neprosazovali a naopak dělali chyby, přesto jsme dlouho drželi vedení a bylo jasné, že potřebujeme dát gól, až dva a postup bude náš. To se nám i podařilo, dokonce třikrát jsme skórovali bohužel z přešlapů a zbytek pochytal soupeřův gólman. Soupeř nakonec s velkým štěstím otočil vývoj a vyhrál o gól 15:14. Po zápase se mi dostalo velkého uznání od soupeřova trenéra, který nás velmi chválil a sám uznal, že měli mnoho štěstí a kdybychom nehráli předchozí vypjaté utkání, tak bychom asi postoupili my. Skrivery nakonec prohráli až v B-finále.
Sestava: Ondra Jakubec, Josef Hlavatý, Michal Pavlík, Jan Hradecký, Jan Chmelík, Michal Klíma, Jakub Zelenka, Martin Lánský, Jakub Hrstka a Vladimír Čuda.
Děkuji celému týmu za skvělou prezentaci oddílu za výborné výkony a skvělé stráveni prázdnin váš Couch.Prosím zkuste se sem všichni nalogovat a napsat do fóra, co pro vás osobně byl největší zážitek z turnaje díky.